Rozvoj sítě maďarských rychlostních silnic byl dlouhý a složitý proces, který trval více než šest desetiletí. Vezmeme-li za výchozí bod otevření prvního dálničního úseku, vývoj a rozšiřování sítě sleduje 60letý historický oblouk. Takto rozsáhlý rozvoj infrastruktury přirozeně vyžadoval důkladné plánování, které bylo základem pro následnou realizaci.
Plán vypracovaný v roce 1961, který počítal s radiální dálniční sítí se středem v Budapešti, předcházel předchozí, mnohem dřívější plán z roku 1941. Statečný inženýr a ekonom Dr. Vásárhelyi Boldizsár pak dal na papír svou práci nazvanou „Technické požadavky AUTOMOBILOVÝCH CEST a program rozvoje maďarských tratí pro motorová vozidla“, ve které představil i koncept obchvatu Budapešti. V jeho Vásárhelyho plánech však vyhýbání se Budapešti a tím řešení vnitřních dopravních problémů hlavního města hrálo ústřední roli, což se liší od zaměření plánů z roku 1961.
Rozvoj rychlostních silnic v Maďarsku začal rychle, protože v roce 1942 vznikla rychlostní silnice vedoucí na letiště Ferihegy, která sice nebyla dálnicí, ale svým provedením bez křižovatek sloužila jako precedens pro pozdější dálniční stavby. Významný byl v tomto projektu i příspěvek Vásárhelyiho Boldizsára. Síť rychlostních silnic vysněná Vásárhelyim s přibližně 1 770 kilometry silničních úseků v mnoha ohledech předjímala moderní maďarskou síť rychlostních silnic. Myšlenka kompletního silničního okruhu zahrnutého do plánu z roku 1941 – který by se zcela vyhnul Budapešti – se ani dnes plně neuskutečnil, protože dálnice M0 dnes není ani dokončena. Mezi myšlenkami Dr. Váteze Boldizsára Vásárhelyiho a moderním vývojem lze objevit mnoho podobností, což naznačuje, že vize, kterou formuloval, by mohla sloužit jako jakýsi výhledový základ pro určení směru rozvoje infrastruktury v nadcházejících desetiletích.
Prostřednictvím jeho plánů a práce můžeme nahlédnout do budoucnosti, jejíž jednotlivé prvky se formovaly až po dlouhé době, což dokazuje nadčasovost vize vynikajícího specialisty.